LEVE PESADUMBRE FATIGADA
Redonda, cuadrada, ambas plazas
llenas.
Un rutilante vacío Un trecho te abres paso en silencio hacia algún lugar
más cerca del centro
y un trecho te empuja hacia ningún lugar, te retiene la multitud —
leve pesadumbre fatigada —
una mano ajena extendida hacia la torre,
una madriguera ajena de calor detrás bajo el pelo...
y luego esos agigantados, desgañitados y trabajosos pasos:
como si el día caminara alrededor sobre escaleras de tijera,
canturreando sordomudo.
Vacío solo correos
La iglesia
En el último banco duerme arrodillada una mujer joven
y la cría junto a ella acuna con seriedad en sus brazos
una muñeca calva de color crema
MALÁ ZNAVENÁ TÍŽE
Kulaté, čtvercové, obě náměstí
plná.
Zářivé prázdno Kus němě dereš se někam
blíž k prostředku
a kus tě strká nikam, zadržuje dav —
malá znavená tíže —
něčí ruka napřažená ke věži,
něčí doupátko tepla vzadu pod vlasy…
a pak ty dlouhé, hlasité a namáhavé kroky:
den jak by kolem chodil na štaflích,
hluchoněmě si zpíval.
Prázdná jen pošta
Kostel
V poslední lavici spí vkleče mladá žena
a dítě při ní vážné houpá na loktech
krémovou holohlavou pannu
Vážná známost / Una relación formal (2008)
En: Radim Kopáč (editor)
Antología de poesía checa contemporánea (2012)
Traducción de Patricia Gonzalo de Jesús
Valencia: Editorial Pre-Textos, 2012, pp. 38-39
(Fuente: Óscar Limache)
No hay comentarios:
Publicar un comentario